Kandidát na rektora Mendelovy univerzity jako ztělesnění pochybných publikačních praktik

Akademický senát Mendelovy univerzity v Brně zvolil na pozici rektora Vojtěcha Adama, který má do úřadu nastoupit v únoru 2022. Záhy se však objevily pochybnosti o jeho publikační praxi. Ty je potřeba rozdělit na tři oblasti. První je vědecká poctivost publikovaných prací, druhou je publikační kvantita a třetí oblastí jsou pochybnosti o kvalitě časopisů, kde profesor Adam publikuje. Na podezření ze záměrné manipulace obrazových dat v publikovaných článcích již bylo poukázáno nedlouho po rektorské volbě. Na jeho vyvrácení dostal od současného vedení čas tři týdny, situací se zabývá zvláštní etická komise. Publikační činnost a publikační etika budoucího rektora dosud diskutována příliš nebyla.

Nejdříve jsme se zaměřili na publikační kvantitu. Na svém profilu na publons.com udává 888 publikačních výstupů. V RIV je dohledatelných 740 výstupů typu J (recenzovaný odborný článek) za 17 let kariéry. To je pozoruhodná bilance jednoho článku každých 8 dní. U všech je Vojtěch Adam veden jako člen rozsáhlejšího autorského kolektivu, nejčastěji spadajícího pod Mendelovu univerzitu, Vysoké učení technické v Brně, nebo Masarykovu univerzitu. Výstupů typu Jimp (původní/přehledový článek v periodiku databáze WOS) je z toho 200 v rozmezí 8 let. Celkem lze v RIV dohledat 1270 výstupů za 20 let. To dělá jeden výstup každých pět dní.

Je vskutku těžko představitelné, že by se na všech prof. Adam významně podílel. Spíše může jít o tzv. „gift, honorary, or guest authorship.“ Jedná se o připisování spoluautorství, i když k jejich přípravě daný spoluautor nepřispěl signifikantním způsobem. V ČR není povědomí o problematice tohoto fenoménu dosud příliš rozšířené. Ze zahraničních diskusí je však patrné, že se jedná se o činnost minimálně eticky spornou, v lepším případě oportunistickou, v horším případě se jedná přímo o vědecký přestupek (např. etický kodex VUT, čl. 5, bod 8: „…rovněž nepřipouští účelové rozšiřování autorského týmu o osoby, které neprokázaly významný tvůrčí přínos k prezentovaným výsledkům.“ Šířeji k problematice např. Nature).

Třetí problematickou oblastí je kvalita časopisů, kde prof. Adam publikuje některé ze svých prací. V obsáhlém publikačním profilu prof. Adama je celá řada časopisů a vydavatelství, které vzbuzují vážné pochybnosti z hlediska kvality recenzního řízení a publikační etiky. Konkrétně se v seznamu objevuje nejméně 274 (!) takových publikací, což je více jak 1/3 výstupů typu J. Seznam k nahlédnutí pod článkem.

Z Beallova seznamu potenciálních predátorských časopisů a vydavatelů zaujímá u prof. Adama přední místo International Journal of Electrochemical Science s 86 (!) publikovanými články. Řada odborníků – mimo jiné Daniel Münich na svém blogu – v minulosti poukázala na to, že časopis vydávaný v Bělehradě vykazuje řadu predátorských znaků.   Časopis má nejen extrémně vysoký počet publikovaných článků (v každém z 12 čísel ročně vychází přes 50 textů), ale má rovněž vysoký počet stažených článků z důvodu dřívější publikace v jiném periodiku. Nejčastěji zde publikují autoři z Číny, Saúdské Arábie, Egypta, Íránu a Malajsie a České republiky. Vzhledem k tomu, že je zařazen do databáze Web of Science (i když mu v roce 2012 byl dočasně zrušen impakt faktor), publikování v něm se autorům v minulosti velmi vyplácelo. Daniel Münich ve svém blogu uvádí, že za jeden článek v něm vypadlo výzkumné instituci z „kafemlenjku“ kolem 300 tisíc korun; vynásobíme-li tuto částku počtem článků, které v tomto časopisu publikoval autorský kolektiv včetně profesora Adama, dostaneme se přes hranici 25 milionů Kč, které tento časopis afiliovaným institucím pravděpodobně „vydělal“ ze státního rozpočtu.

Další publikace prof. Adama lze najít v časopisech vydavatelství Bentham science (12 článků). Jedná se o vydavatelství na Beallově seznamu, sídlící ve Spojených arabských emirátech, s pověstí publikování článků bez recenzního řízení a spamující vědce nevyžádanými e-maily. Na stejném seznamu je i společnost Frontiers (4 články), Dovepress (5 článků), či American Scientific Publishers (2 články).

K pochybným vydavatelstvím patří i Spandidos (49 článků), kde je 90% vydaných článků původem z Číny. Jak upozorňuje podrobná analýza na blogu vědeckého novináře Leonida Schneidera „For better science“, vydavatelství má pověst „copy editing factory“ pro čínskou nekvalitní vědu. V poslední době se ve vědecké komunitě upozorňuje na publikování v časopisech vydávaných firmou  MDPI (92 článků), jelikož projevuje znaky predátorského vydavatelství. 2. LF UK před nedávnem vydala důrazné varování před praktikami tohoto vydavatelství a máme informace že i další pracoviště napříč ČR výrazně nedoporučují publikování v této švýcarsko-čínské firmě.

Několik problematických časopisů je charakterizováno jako „standalone journals“ na Beallově seznamu (celkem 23 článků), např. Journal of Biochemical Technology (13 článků) sídlící v Indii je znám spamováním nevyžádanými e-maily, velmi nízkou kvalitou a diskutabilní publikační etikou, spadá sem i Interdisciplinary Toxicology (3 články) a další.

Co to znamená?

Našemu sdružení samozřejmě nepřísluší posuzovat uvedené články z obsahového hlediska, ani dělat závěry o kvalitě souvisejícího výzkumu či zásluhách jednotlivých autorů na daných publikacích. Už samotná rychlost produkce článků však dává důvod jak k vážným obavám o podílu autorů na jejich produkci, tak k obavám o jejich kvalitu, což je dále umocněno masivní publikační činností v pochybných žurnálech. Klíčovým aspektem důvěryhodnosti vědy je vždy kvalitní recenzní řízení a ověřování poznatků. Masivní nadprodukci vědeckých výstupů, zejména v časopisech s nekvalitním recenzním řízením, proto považujeme za zásadní ohrožení způsobu, jakým jsou vědecké výsledky prezentovány. Taková nežádoucí aktivita ohrožuje pověst celé vědecké obce, je však prohřeškem i proti etickému kodexu jednotlivých vědeckých pracovišť, např. Mendelu (čl. 5, (1) i) „…nepublikují výstupy eticky pochybným způsobem..“) a pravděpodobně i proti etickým kodexům VUT a MUNI.

Na první pohled se zdá, že se jedná o ukázkový příklad predátorské adaptace na bývalý systém hodnocení vědy, tzv. kafemlejnek. Ten kromě vědecké kvality bonifikoval i vědeckou kvantitu, za kterou odměňoval nejen afiliovanou instituci, ale i samotné autory. Faktem je, že si akademici na Mendelu zvolili do čela člověka, který byl významnou figurou v systému, který pravděpodobně dokázal z „kafemlejnku“ namlít odpadními publikacemi desítky milionů korun, na které by jinak instituce dosáhla jen stěží. Produkce Vojtěcha Adama je v tomto ohledu natolik masivní, že hravě strčí do kapsy i nechvalně proslulé upíří publikace Wadima Strielkowskiho, který fenomén predátorského publikování svého času zpopularizoval. Mezi publikační činností prof. Adama a Wadima Strielkowského je ale jeden zásadní rozdíl. Zatímco Strielkowski publikoval většinou v malém kolektivu (do kterého si občas „přizval“ i fiktivní spoluautorku z Cambridge), prof. Adam ve většině dotčených publikací vystupuje jako připsaný šéf laboratoře. To znamená, že svůj přístup k masovému publikování předával svým podřízeným a studentům, u kterých je riziko, že ho budou ve své další práci replikovat. Pokud se prof. Adam skutečně stane rektorem, rozšíří se toto riziko na celou Mendelovu univerzitu.

Je tak potřeba se ptát, jaký má popsané počínání přínos pro vědecké poznání, pro akademickou obec a její důvěryhodnost a pro širokou veřejnost, která nás, vědkyně a vědce, platí. Je publikační profil Vojtěcha Adama z hlediska vědecké integrity a etiky ještě snesitelný, nebo jde o chování, které už jde proti zájmům akademiků? Následující týdny ukážou, jak si česká vědecká obec na tuto otázku odpoví a zda má mechanismy, jak se s takovou situací vypořádat.