Průzkum manipulativní nebyl

22.9.2009, Lidové noviny Reakce na reakci K protinázoru jsme vyzvali sociologa Ladislava Rabušice, děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. O posouzení výhrad jej požádali také sami autoři průzkumu. Diskuse, jež začala již při zveřejnění Bílé knihy, dokumentu rýsujícím hlavní kontury reforem, ukazuje, že názory akademické obce jsou různorodé a že - pochopitelně - existuje určitý podíl kolegů, kteří s navrženými reformními tahy výrazně nesouhlasí. Totéž se projevuje i nyní, kdy jsou přetřásány výsledky výzkumu. Ne všem se zamlouvají, a proto je odmítají. A jelikož je obtížné napadat čísla, která z výzkumu vycházejí, napadá se nástroj, který tato čísla generoval, tedy příslušný dotazník. Základní tezí (a značně machiavelistickou, poznamenávám) zde je, že průzkum má podpořit teze Bílé knihy, a je tudíž „manipulativní“. Má analýza, která je volně přístupná na stránkách MŠMT, konstatuje, že dotazník je z metodologického hlediska v pořádku a že data, která přináší, jsou platná. Výroky pražských kolegů jsou zbytečně vyostřené a nemohu s nimi souhlasit. Jejich příklad tzv. dvojité otázky nesedí. Lze ji totiž chápat tak, že spojuje „strategickou vizi a manažerské řízení“ jako dvě strany jedné mince. Manažer, který nemá strategickou vizi, jen těžko může instituci někam dovést, protože neví kam. A mimochodem, další dvojitá otázka v dotazníku není. Námitka, že respondent neměl možnost dříve, než začal na otázky odpovídat, vidět celý dotazník, je lichá. V žádném dotazníkovém výzkumu, který je veden formou standardizovaného dotazování, se takový postup neuplatňuje. Navíc měli respondenti možnost se k otázkám vracet a své odpovědi popřípadě upravit. Ani obvinění, že respondenti musejí zaujímat v odpovědích jednoznačná stanoviska, nesedí - měli totiž možnost odpovědět variantou „nevím, nedovedu posoudit“. Ve své zprávě jsem analyzoval i to, že asi ne všichni respondenti měli jasnou představu o významu některých pojmů, jak ale konstatuji, kvality dat se to nedotklo. Velmi tvrdé odsouzení výzkumu konstatováním, že jeho vědecké zásady šly stranou, aby se vyrobila podpora pro reformy, nechápu. Podobně tvrdá reakce by mohla znít: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. K tomu se ale já neuchýlím. Redakčně upraveno a kráceno