Proč pracují čeští vědci v cizině?

24.8.2009, Hana Kejhová, Hospodářské noviny Hrají první ligu a získají kontakty Uprostřed léta se zmobilizovala stovka prestižních českých vědců pracujících v zahraničí. Vyjádřili premiérovi Janu Fischerovi obavy z postupného snižování objemu peněz pro českou vědu, které vyplynuly z reformy jejího financování. „Plně se shodujeme se stanoviskem Akademie věd ČR (AV ČR) a Učené společnosti ČR, že reforma výrazně poškodí tuzemský výzkum a znehodnotí mnohaleté úsilí a finanční investice,“ stálo v dopise. Nejde o partičku křiklounů, ale českou elitu. HN se jejích zástupců zeptaly, zda plánují návrat do Česka. Většina potvrdila, že se vrátit chtějí. „I když mě k návratu domů vedou hlavně rodinné důvody, mám i chuť zlepšit podmínky v Česku,“ vzkazuje David Habart, lékař a vědecký pracovník ze Spojených států. Je logické, že lidé, kteří se léta pracně adaptovali na podmínky „první ligy“, se jen tak nevrátí, aby přestoupili do „regionálního“ přeboru“. K tomu by došlo, kdyby vláda škrtala peníze na vědu dál... kdo kolik dává Mladí vědci tím, že vycestovali do ciziny, mohou štědrost států srovnávat. Financování vědy v Česku není žádná sláva. „Z hrubého domácího produktu se na ni loni dalo asi 0,65 procenta. Naše vláda se přihlásila k Lisabonské výzvě, kde je popsán cílový stav financování provědu. Mělo by jít o jedno procento na vědu z veřejných peněz, a pokud možno další procento z firemních peněz. Zatím je málo evropských zemí, které na tom standardu jsou,“ vysvětluje Pavel Jungwirth z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Třeba ale Finsko dává na vědu tři procenta HDP. „Byť se nemůžeme pochlubit špičkovými vysokými školami, pořád máme rozumné vzdělání,“ dodává Pavel Jungwirth. Z komentářů vědců působících v zahraničí vyplývá, že ačkoli v mnohém můžeme na Západě hledat inspiraci, srovnání finančního zázemí nedopadá pro českou vědu zase tak špatně. lepší mezinárodní dialog etra Mlčochová působí jako vědecká pracovnice na University College v Londýně. Doktorát dělala v české laboratoři, kde bylo dost peněz. Podle ní jsou z hlediska dostatku materiálu pro práci podmínky v Británii i Česku srovnatelné. „Tedy pokud máte zajímavý projekt a nadřízeného schopného sehnat peníze,“ říká. Přiznává, že v jednom ohledu má Česko co dohánět. Zdejší systém není postaven na rychlé výměně vědeckých pracovníků v laboratořích, což je na škodu. V Londýně se střídají každý třetí rok. Vzniká tak pestré mezinárodní prostředí plné nápadů. „Více se tu diskutuje. Tento fakt stimuluje moje pracovní nadšení a rozvíjí znalosti. Získávám nové přátele a známosti, které se mi později budou hodit. To bych v Česku nezažila,“ dodává Petra Mlčochová. Ivan Hirsch odešel do Francie v roce 1988. Dnes tam vede výzkum vztahu virů a přirozené imunity. „Důležité je lepší materiální vybavení laboratoří a snadnější kontakt s ostatními vědeckými pracovníky. To umožňuje navázání spolupráce v celosvětovém měřítku,“ vysvětluje Ivan Hirsch. Podle jeho zkušeností se podmínky na pracovištích, jak je poznal ve Francii a v Česku, postupně vyrovnávají. „V Česku se vyvinulo několik špičkově vybavených ústavů, třeba Ústav molekulární genetiky,“ říká. Materiální podmínky ale ve Francii zůstávají nesporně na celkově lepší úrovni než v Česku. „Například v Praze je nedostatek chráněných laboratoří pro práci s infekčním materiálem,“ konstatuje Hirsch. Výzkumu organické chemie se věnuje Aleš Machara na Brock University v Ontariu v Kanadě. Překvapuje tvrzením, že pokud se jedná o vybavení přístroji či dostupností služeb, které jsou k výzkumu potřebné, je situace v Česku na stejné, v některých směrech dokonce lepší úrovni než v Kanadě. „Konkrétně Vysoká škola chemicko-technologická či Ústav organické chemie a biochemie AV v Praze Dejvicích jsou dobře vybaveny a mají solidní zázemí. Jsou aktivní v získávání peněz nejen ze státního rozpočtu,“ vysvětluje. Zásadní rozdíl je ale v objemu peněz na vědu a pohledu na to, co je investice. V Česku hovoříme o tom, jaký přístroj či zdroj informací, časopis a databázi opatříme, v zámoří se uvažuje, jaká se postaví budova či výzkumné centrum. Financování se liší v řádech. Výzkum sponzorují firmy V cizině firmy spolupracují s akademickou sférou, kupují nejlepší nápady, aby maximalizovaly své zisky. Peníze a příjmy z licencí pak výzkumné skupiny investují do lidí a vybavení laboratoří. K tomu v Česku dochází spíše výjimečně. David Habart se zabývá molekulárními mechanismy, které regulují srážení krve. Pracoval na pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze. V USA pracuje v laboratoři soukromé instituce. Jde tam o základní výzkum, takže srovnává pražské pracoviště s americkou institucí opatrně. „Určitě jsou v Americe dostupnější přednášky špičkových odborníků. Přístup k potřebným vědeckým informacím je ale srovnatelný s pražským pracovištěm,“ říká. Celkově vnímá v USA větší ochotu spolupracovat s různými partnery, což obohacuje všechny. „Experimenty, které jsou nákladné i na zdejší poměry, jsou možné díky spolupráci s velkými farmaceutickými firmami v blízkém okolí. Podobně jako v Česku přístup k nákladnému, ale komerčně dostupnému laboratornímu vybavení nezáleží jen na finančním postavení laboratoře, ale také na dobrých vztazích s kolegy ze sousedních laboratoří,“ říká Habart. To, co chybí v Česku, je také silná tradice filantropie zaměřené na podporu výzkumu. Pomohla překonat obtížné období Bushovy administrativy. „Míra udělených federálních grantů tehdy poklesla na 10 procent nejúspěšnějších uchazečů,“ vysvětluje David Habart. Širší volba uplatnění Americký model vědy zažívá i Vlastimil Král, vědecký pracovník v oboru proteinového inženýrství. V Česku pracoval v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, nyní je na tzv. „Scripps“ (The Scripps Research Institute) v La Jolla v USA. Americký a český model vědecké laboratoře se liší. „Na Scrippsu je v laboratoři jeden vedoucí celé laboratoře a pak postdoktorandi a Ph. D. studenti,“ vysvětluje. V Česku je většinou vedoucí a pak několik starších zkušených pracovníků. Dále mladí na pozicích postdoktorandů, Ph. D. studentů a studentů z univerzit jak na bakalářském, tak magisterském stupni. „Scripps bere pouze postdoktorandy a Ph. D. studenty. Studenti z univerzit mají smůlu,“ říká. Zásadní rozdíl proti Česku je v tom, že většina lidí po získání titulu Ph. D. či ukončení postdoktorandské stáže v USA jde k firmám. Ovšem nikoliv jako prodejci, ale do vývoje a výzkumu, který je na vysoké úrovni. Taková platforma v Česku chybí, protože téměř nemáme firmy, které by vývoj a výzkum samy také prováděly. *** Důvody vědců K návratu 1. Nejčastěji z osobních důvodů: považují Česko za svůj domov 2. Chtějí vychovat děti jako Čechy 4. Touží povznést vědu na světovou špičku 9důvodů, proč být vědcem v cizině 1. Štědrý stát Řádově vyšší investice do vědy. 2. Kontakty Běžná spolupráce s vědci z celého světa. 3. Rotace lidí Rychlá výměna stážistů v laboratořích. 4. Čilejší komunikace Více vzájemných diskusí, setkání a prezentací. 5. Blíže k osobnostem Dostupnější přednášky špičkových odborníků. 6. Výzkum ve firmách Větší počet firem, které dělají vlastní výzkum. 7. Více mecenášů Tradice filantropie zaměřená na vědu. 8. Odměna Vyšší platy a možnost širšího uplatnění – na univerzitách, ve firmách, možnost odejít do aplikovaného výzkumu. 9. Podmínky Lepší služby a možnost koncentrace na profesi.