Ocenění vědců nevyváží podcenění vědy

23.11.2009, Zdravotnické noviny Možnost léčby poranění míchy pomocí kmenových buněk, software na převod mluveného slova do psané podoby nebo unikátní přístroj na zjišťování přítomnosti jedovatých látek i v extrémně malém množství - taková byla témata soutěžních prací, které se letos ucházely o nejprestižnější ocenění pro české vědce a techniky Česká hlava. Výsledky již 8. ročníku soutěže vyhlásili pořadatelé 16. listopadu. Ocenění byla laureátům předána na tradičním gala večeru v prostorech Vysoké školy ekonomické v Praze. Národní cenu vlády Česká hlava za celoživotní vědecké dílo převzal z rukou premiéra Ing. Jana Fischera, CSc., zakladatel české dětské onkologie prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. INVENCE, cena Kapsch, a. s., byla udělena doc. Ing. Jiřímu Homolovi, CSc., DSc., z Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, v. v. i., za práci Výzkum a vývoj nových originálních optických biosenzorů pro studium molekulárních interakcí a rychlou citlivou detekci chemických a biologických látek. PATRIA, cena Unipetrolu, a. s., připadla světově uznávanému profesoru v oboru moderní imunogenetiky prof. Janu Kleinovi, DhD. V roce 1968 opustil okupované Československo a působil nejdříve jako ředitel Biologického institutu Maxe Plancka v Německu a poté na Pensylvánské státní univerzitě v USA. Dnes je jedním z nejcitovanějších českých vědců. INDUSTRIE, cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, náleží Ing. Vladimíru Moravcovi, MBA, řediteli společnosti C. C. Novasoft, a. s., za unikátní softwarové řešení NovaVoice. O tomto programu, který umožňuje automatický převod mluvené řeči do psaného textu, jsme podrobněji informovali již na jaře ve dvojčísle ZN č. 11-12. Nachází uplatnění zejména v oblasti zdravotnictví a soudnictví. Cenu DOCTORANDUS převzal MUDr. et MDDr. Jiří Šedý z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., posluchač doktorandského studijního oboru neurověda na 2. LF UK, za výsledky dosažené při studiu terapeutických možností u po ranění míchy s využitím kmenových buněk. GAUDEAMUS, cena Poštovní spořitelny, náleží Milanu Hanušovi, absolventu magisterského programu aplikovaných věd na Západočeské univerzitě v Plzni za práci Numerický model neutronového transportu. Cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace naopak odmítl převzít RNDr. Jiří Grygar, CSc., jemuž byla udělena za dlouholetou propagaci a popularizaci výzkumu a vývoje. „Cena nese jméno instituce, která v poslední době vyvíjí činnost, jež podle mého soudu vážně poškozuje dobré jméno Akademie věd ČR. Poslední publikované návrhy a doporučení Rady pro výzkum, vývoj a inovace mohou dokonce v příštích letech ohrozit podle mého názoru samotnou existenci Akademie věd,“ napsal J. Grygar v dopise, jímž cenu 16. listopadu odmítl. Podle předsedy organizačního výboru soutěže Česká hlava PhDr. Václava Marka „jsou na jedné straně vítězné osobnosti i práce skutečnými špičkami na mimořádné úrovni, na druhé straně nelze nevidět, že u nás existuje řada oborů a institucí, jež vykazují podprůměrné výsledky, a stamilióny korun lze považovat doslova za vyhozené. Ve chvíli stagnace výdajů do vědy a výzkumu je možné a nutné východisko hledat v efektivnějším rozdělování prostředků a podpoře excelentních vědeckých týmů na úkor těch podprůměrných. Problém diskuzí o dnešní vědě je to, zda dokážeme oddělit úspěšné od neúspěšných“. Slovům V. Marka dává za pravdu i nedávno zveřejněná studie Českého statistického úřadu. Průměrná hodnota výdajů na vědu a vývoj (VaV), připadající na jednoho obyvatele, činila v členských zemích Evropské unie v roce 2006 432,3. Česká republika se nachází se svými výdaji na VaV ve výši 171,8 na jednoho obyvatele na úrovni přibližně 40 % průměru. Z mimoevropských zemí zaznamenaly nejvyšší hodnoty Japonsko (954 v r. 2005) a Spojené státy (879 v r. 2005). Navíc poprvé po deseti letech loni v Česku investice do vědy a vývoje klesly a chystaná úsporná opatření část vědecké obce vnímá negativně. Proti požadavkům na posílení finančních zdrojů stojí však i jiná čísla. Podle autorů Analýzy české vědy a vývoje za rok 2007 např. 487 organizací zhodnotilo podprůměrně - nebo dokonce znehodnotilo -dotace ve výši 12,5 miliardy korun! Podívámeli se na patentovou výkonnost, pak musíme naši republiku hledat na nejspodnějších příčkách pomyslného žebříčku. Naši přihlašovatelé podali například v letech 2004 až 2006 u Evropského patentového úřadu ročně v průměru 7,79 přihlášky. Pro ilustraci Dánsko jich podalo 210, Belgie 159, Nizozemsko 452 atd. U tzv. triádních patentů (tzn. Evropského, amerického a japonského současně) máme v letech 1998-2000 v průměru jeden patent za rok. … i špatná věková struktura Českou vědu však netrápí jen nedostatek finančních zdrojů a nevyrovnaná výkonnost jednotlivých odvětví i institucí, ale i nedostatek lidských zdrojů, což je problém celoevropský. V některých zemích EU věková kategorie 45 až 64 let přesahuje 40 % z celkového počtu osob pracujících ve vědě a vývoji. Česká republika mezi ně patří, ale ve skutečnosti jsou čísla ještě mnohem dramatičtější. Evropská unie vede totiž statistiky jen do 64 let a do nich se významná část našich vědců vůbec nevejde. Raritou je, že v České republice dokonce roste počet řešitelů mezi 65 a 80 lety. Kořeny lze hledat jednak v systému, kdy naprostá většina vědců a výzkumníků působí na akademické půdě a rozpočtovém sektoru výzkumu (58 %), tedy ve státním, „zajištěném“ sektoru, a jednak v nedostatku lidských zdrojů. Co do počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí se naše republika nachází na samém chvostu Evropské unie. Připočteme-li k tomu nesystémovou podporu vědy, kde všeobjímající institucionální podpora převažuje nad výrazným oceňováním excelentního výzkumu, kde se tříští zdroje státem financovaného výzkumu a podporují se i podprůměrná odvětví a týmy, není se co divit, že nevzniká motivující prostředí pro mladé vědce. Dochází tak k vnitřnímu i vnějšímu úniku mozků. Jinými slovy mladí po dosažení určité hranice (začátku nejproduktivnějšího věku) odcházejí z výzkumu na lukrativnější místa, čímž vzniká ta nejrizikovější situace. Struktura vědeckých pracovníků je tvořena převážně začínajícími a naopak staršími pracovníky. Starší jednou odejdou a mladší nehodlají ve vědě zestárnout.