Miroslav Doležal: Soukromé vysoké školy jsou diskriminovány

27.8.2009, Vlastimil Poliačik, E15, Speciál - vysoké školy Vysokoškolská reforma jako mnohé jiné je v současné době zakonzervována. Podle člena předsednictva Asociace soukromých vysokých škol a generálního ředitele Bankovního institutu vysoké školy Miroslava Doležala je to škoda, protože by se alespoň kousek poněkud nespravedlivý systém posunul. Přesto je jeho pohled na situaci soukromých škol optimistický. * E15: Projevuje se krize řekněme i u vzdělávací firmy, tedy vysoké soukromé školy? Projevuje, ale paradoxně spíše v tom kladném smyslu. Dnešní krize má samozřejmě vliv na myšlení lidí. Dle mého názoru se dotkne vysokoškolského vzdělávání a hlavně soukromých vysokých škol jen okrajově. Vycházímeli z toho, že krize je běžný jev, kreativní destrukce (jak se vyjádřil profesor Mejstřík), musíme učinit závěr, že to je krize, která vede ke strukturálním změnám a zvýší i konkurenceschopnost vysokých škol. Bude záviset na kvalitě soukromých vysokých škol, studijních oborech a zejména uplatnění absolventů na trhu práce. Dnes si mladí lidé a jejich rodiče uvědomují, že mají na trhu práce s vysokou školou větší šance či možnosti. * E15: Ale jste soukromá škola a lidé v těchto časech spíše šetří. Soukromé školy mají proti veřejným velkou výhodu, jsou schopny pružně reagovat na aktuální potřeby trhu, vzdělávání, nabídnout zájemcům o vysokoškolské studium i obory, které nejsou nabízeny na veřejných vysokých školách. Znamená to, že vytváříme nové produkty podle aktuální potřeby pracovního trhu. Například tento rok jsme vytvořili studijní obor Management v sociálních a zdravotních službách, protože se ukázalo, že takové vzdělání na trhu chybí, nebo máme bakalářské studijní obory Oceňování nemovitostí, Právo v podnikatelské sféře a jiné. Po takto vzdělaných lidech je velká poptávka. * E15: Toho ale využívají i lidé, kteří mají již nějaká studia za sebou. Takže zase výhoda pro soukromé školy? Ano. Je mnoho vysokoškoláků, kteří si potřebují rozšířit vzdělání, změnit své zaměření či doplnit svůj obor, a ti jdou převážně na soukromou vysokou školu. Důvod je především ona flexibilita a také peníze pro ně nehrají tak velkou roli. Často se stává i to, že student vystuduje bakaláře na veřejné škole, ale magisterské dostuduje u nás. * E15: Z jakého důvodu? Důvody jsou různé. Opět to je zajímavější zaměření nebo panující podmínky na veřejné škole či lepší možnosti. Také se často stává, že uchazeč podá přihlášku na veřejnou školu a pro jistotu i na soukromou. A nakonec, i když se na veřejnou dostane, tak vezme peníze a nastoupí k nám. Důvody jsou podobné. Mimo jiné i profesionalita vysoké školy a klientský přístup. * E15: Takže vlastně jde o to, získat studenta. Z hlediska firmy ano. A my se snažíme nejen zatraktivnit studijní obory, ale i studium usnadnit. V podstatě jdeme za studentem do měst, kde o nás mají zájem, tam zřizujeme konzultační střediska, a tím šetříme studentům peníze, které by byli nuceni vydat při cestách za studiem například do Prahy. Konzultační střediska máme v České republice, jako například v Karlových Varech, Teplicích, Břeclavi či Písku, ale i v cizině. Zatím jsme na Slovensku a Ukrajině. Chystáme se do Maďarska, ale tam už začíná problém s akreditační komisí. * E15: Proč? Víte, byli jsme první soukromou vysokou školou v České republice a první, kteří šli touto cestou. Stáváme se konkurencí po veřejné vysoké školy. * E15: Ale když to šlo s Ukrajinou? To bylo z počátku, když ještě netušili, že naše expanze bude větší. A to už začíná vadit. Zdůvodnění a argumenty se vždy najdou. * E15: A je zájem tamních států o vaši vysokou školu? V červnu to bylo deset let existence soukromého vysokého školství v České republice. K tomuto výročí jsme jako první soukromá vysoká škola organizovali mezinárodní konferenci (bohužel bez významné účasti MŠMT). Na této konferenci vystoupil velvyslanec České republiky na Ukrajině a velice kladně hodnotil, že vůbec první zahraniční vysoká škola je z České republiky a ještě k tomu v oblasti bankovnictví. Při diskuzi s panem velvyslancem v Budapešti nám bylo sděleno, že maďarská strana si obdobně velmi váží toho, že naše vysoká škola chce působit v Maďarsku. Při jednání s představiteli školského úřadu a Akreditační komise v Budapešti nám toto bylo potvrzeno. Víte, nejlepší reference školy jsou reference absolventů. * E15: Akreditační komise je zvyklá spíše pracovat s veřejnými školami. Není částečný problém právě v tom? Na soukromých vysokých školách dnes v České republice studuje přes padesát tisíc studentů a počet stoupá a je to na úkor veřejných škol. Ty dostávají peníze podle počtu studentů, a tak se začínají bránit. Avšak ne tím, že by byly pružnější a akreditovaly nové obory, ale tím, že se snaží soukromé školy spíše potlačit. My jsme kvůli tomu založili Asociaci soukromých škol a snažíme se tento trend ovlivnit. V akreditační komisi jsou představitelé veřejných vysokých škol. * E15: Jste v nevýhodě vůči veřejným školám? Soukromé vysoké školy jsou posuzovány podle stejných hledisek jako veřejné. Jejich vzdělávací programy a výstupy mají stejnou validitu na národní i evropské úrovni. Jejich podpora ze strany státu je však zásadně rozdílná, nese významné znaky nerovnoměrné podpory státu. Jestliže stát dává na jednoho vysokoškoláka v průměru osmdesát tisíc, a to bez složky na investice a specifický výzkum, tak to je hodně peněz, i když představitelé veřejných škol říkají něco jiného. Musím zde podotknout, že jen v akademickém roce 2007/08 ušetřily soukromé vysoké školy státu jen na školném 1,5 miliardy korun. My musíme vyjít z poplatků od studentů, které jsou asi v průměru dvacet tři tisíc za semestr, což je necelých padesát tisíc za rok. A z toho musíme vše zaplatit, včetně investic a výzkumu. Přitom investujeme výrazně. Postavili jsme vlastní budovu, a to jako jediní v České republice, vytváříme pobočky a tak dále. Na Slovensku investujeme do rekonstrukce budovy v Liptovském Mikuláši, kterou jsme získali. * E15: To nemáte žádný jiný příjem? Předně musíme mít minimální počet studentů, abychom řekněme byli na nule. Když jich máme více, tak jsme soběstační. K tomu máme snahu vyvíjet a nabízet další produkty, jako je celoživotní vzdělávání, například školíme lidi bankám a tam už jsou peníze v jiné rovině. Pak se snažíme, když to nejde přes stát, mít nějaké výhody přes obce, kde jde zejména o výhodné podmínky při získávání prostor na výuku jako například v Písku, Teplicích. V Liptovském Mikuláši se nám podařilo získat od primátora budovu do vlastnictví za korunu. Prostě se snažíme hospodařit. * E15: Dostáváme se tak k bílé knize, tedy k reformě školství. Jak jí vidíte vy? Měli jste možnost mít k ní připomínky? Měli. Podařilo se nám přes asociaci či rektory dopracovat některé zajímavé momenty, které by systém trochu dál posunuly. Nicméně jako obvykle je vše nyní zakonzervováno a většina je spokojena, a to především představitelé veřejných škol. * E15: Asi ano, pan rektor UK ji poměrně dost zkritizoval. Jistě, například na veřejných školách mělo dojít k tomu, že by byly manažersky řízeny. To znamená ne již akademickými pracovníky. V podstatě jako u nás, jako u firmy. Takže vliv na chod školy by se akademickým pracovníkům zmenšil. Což by byl zásah do nynějšího spokojeného akademického života. * E15: Ale udělat z univerzity firmu? Kdepak, nešlo o to, udělat z univerzity firmu, ale o systém, určité procesy, aby na univerzitě, která dostává skutečně velký obnos ročně, byly finance viditelné. Aby bylo jasné, na co se vydávají, kde jsou, či nejsou nedostatky a tak dál. Prostě zjednodušit a zefektivnit tok financí, hospodařit úsporně s kontrolními mechanismy. Tak jak to mají úspěšné firmy. Jednalo se o finance, ne o akademickou nezávislost. * E15: Jaký je hlavní rozdíl mezi tím, řídit klasickou výrobní či obchodní firmu a firmu vysoká škola? Ve škole je to složitější. Tady je akademická půda, a tím se to poněkud liší od běžné společnosti. Ale ať říká, kdo chce co chce, i vysoká škola se musí řídit manažersky. Když jsem sem nastoupil v roce 2001, škola měla vysokou kumulovanou ztrátu, tak jsem oddělil řízení pedagogického procesu od ekonomického. Jsme akciová společnost, potřebujeme mít i zisk. A toho díky manažerskému řízení, jasně popsaným procesům, postupům a kompetencím, ale také angažovaným přístupem jak akademických, tak neakademických pracovníků vysoké školy dosahujeme.