Bílá kniha nasadí absolventům klapky na oči

18.9.2009, Jiří Zlatuška, Právo Reforma terciárního vzdělávání připravovaná podle Bílé knihy hrozí privatizací řízení veřejných vysokých škol jejich podřízením zástupcům privátních firem nebo osobám z politicko-ekonomického prostředí dosazeným jako reprezentanti „externích společenských zájmů“. Klíčovým důvodem omezení autonomie veřejných vysokých škol a kritiky jejich současného působení je pro Petra Matějů a jeho spolupracovníky záměr podřídit vysoké školy firemním zájmům a přenést část nákladů na zapracování nových zaměstnanců na veřejnou sféru. Absolvent vysoké školy by měl být v menší míře vzdělaným člověkem s otevřenými možnostmi vybrat si své další profesní uplatnění a jeho vzdělání by ho mělo přednostně nastrčit do konkrétními firmami vyžadované specializace. Absolventům se mají za veřejné prostředky věnované na jejich studium – a v budoucnu i za jejich vlastní peníze, které zaplatí na školném – nasadit klapky na oči, které je dovedou k omezenému počtu možných zaměstnavatelů. Tento motiv je podobný důvodům přesunu části financí Akademie věd do působnosti ministerstva průmyslu a obchodu a hrozbě faktické likvidace veřejných výzkumných institucí zřizovaných AV ČR. Reformní úderka, která koncipovala změny financování výzkumu, se ostatně s autory Bílé knihy do značné míry překrývá. Bílá kniha se při popisu údajně katastrofální úrovně vzdělání na našich vysokých školách s ohledem na požadavky praxe uchyluje k sugestivním formulacím, které připomínají rezoluce z dob, kdy se „pracující inteligence“ podřizovala zájmům dělníků a rolníků: „Zaměstnavatelské a profesní svazy proto nemohou být lhostejné k situaci ve vzdělávací oblasti a věnují jí čím dál tím větší pozornost (viz např. materiál Svazu průmyslu a dopravy ČR Strategické potřeby českého průmyslu v letech 2008– 2011). Zaměstnavatelé obecně začínají vnímat situaci vzdělávacího systému na všech úrovních jako neuspokojivou a požadují zásadní změny i na úrovni terciárního vzdělávání.“ Pohled na mezinárodní srovnávací data však ukazuje zcela jiný obrázek, ze kterého relevance našich vysokých škol k trhu vysoce kvalifikované práce vychází výjimečně dobře. Srovnávací analýza OECD, jejíž nové vydání „Education at a Glance 2009“ nyní vyšlo, dovoluje kritiku autorů Bílé knihy srovnat s údaji o zaměstnání 25–34letých absolventů vysokých škol na místech, která skutečně vysokoškolskou kvalifikaci potřebují. Česká republika je zde s 93 procenty na druhém místě po Lucembursku (s 96 procenty), což je vysoko nad průměrem OECD se 79 procenty. Země, které se často udávají jako vzory s fungujícím propojením studia a potřeb praxe – ať již přes školné nebo zástupce ve správních radách – jsou na tom s kvalifikovaným uplatněním svých vysokoškoláků mnohem hůř než my: Spojené státy jsou na pouhých 63 procentech, Kanada na 64, Irsko na 65, Velká Británie na 76 a Austrálie na 77. Osvědčená zásada stanoví, že pokud něco není porouchané, nemá se člověk pokoušet to opravovat. V nedávném průzkumu většina akademických pracovníků vyslovila spokojenost se stávajícím modelem akademické samosprávy a rolí akademických senátů v ní (u těch, kteří vyslovili výhrady, navíc není jasné, jakou z řady možných alternativ by preferovali). Z mezinárodních srovnání je zřejmé, že tato většina není jen povšechně „protireformně“ naladěná, ale že vidí přednosti a problémy akademické autonomie mnohem realističtějším pohledem než autoři Bílé knihy. Reforma potřebuje revizi svých chybných východisek mnohem naléhavěji, než potřebují vysoké školy měnit systém své akademické samosprávy. Foto popis| O autorovi| Jiří Zlatuška, Autor je místopředseda Rady vysokých škol