Anketa: co vás motivuje k návratu ze zahraničí domů a co ne?

24.8.2009, Hospodářské noviny Vlastimil Král Vědecký pracovník v USA na „ScriPPS“ Nejprve co mě motivuje k návratu: hlavně je to má rodina a skvělí kamarádi, které v Česku mám. Dále je to naše laboratoř, do které bych se chtěl vrátit a pokračovat v začatých zajímavých projektech, a to i v porovnání s USa, které máme ve spolupráci s některými dalšími laboratořemi. co mě nemotivuje? Jsou to současné chmurné vyhlídky české vědy a institucí, kam bych se chtěl vrátit. Můj návrat by zřejmě spadal přesně do období vládou plánovaného největšího útlumu akademie, a tedy našeho ústavu a asi i laboratoře. Pokud bych nesehnal adekvátní zaměstnání, které by mě uspokojovalo jak pracovně, tak finančně, asi bych poměrně snadno se svým vzděláním a zkušenostmi získal místo v USAa i po uplynutí mého postdoktorandského pobytu. Již jsem dostal nabídku od firmy, která vyvíjí terapeutické a diagnostické protilátky. Rád bych ještě zmínil případ mého německého kolegy. Německá vláda pořádá pro lidi v USA setkání, kde německé vědecké instituce a firmy nabízejí těmto zkušeným lidem místa. vše je financováno německou vládou, která se snaží své lidi přivést zpět do Německa. Česká vláda nám zřejmě plánuje něco jiného. Ivan Hirsch vedoucí výzkumu inSerm ve Francii K případnému návratu do Česka mě motivuje kulturní povědomí, skvělí studenti a kolegové, včetně mých bývalých učitelů. odpuzuje mě celkové politické klima. cítím se být především Evropanem a vědu považuji za součást světové kultury. Po celou dobu mého pobytu ve Francii spolupracuji s českými vědeckými pracovišti. Sdílíme společné projekty a publikace, podílíme se na reciproční výměně studentů. Udržujeme pravidelnou výměnu informací. Z tohoto hlediska sleduji s obavami připravované koncepční změny ve financování české vědy a výzkumu jako výraznou překážku spolupráce, nehledě na můj návrat. Kdyby došlo ke snížení objemu financí na výzkum, pravděpodobně nastane odliv vysoce kvalifikovaných a kvalitních mladých vědeckých pracovníků do zahraničí. oproti francouzské vědecké obci jsou čeští vědečtí pracovníci málo důslední a bojovní v hájení svých profesionálních zájmů i vysvětlování jejich smyslu na veřejnosti. Nelze asi dostkrát opakovat, že výsledky základního výzkumu, včetně potenciálních aplikací, jsou nepředstavitelné. Proto zodpovědnost za rozvoj základního výzkumu musí nést a ve všech vyspělých zemích nese především stát. Petra Mlčochová Vědecká pracovnice v Londýně Moje hlavní motivace pro návrat do Česka? Je to přece domov! Moje touha vrátit se zpět nemá nic společného s vědou. Popravdě, trochu se strachem sleduji směr, kterým se má ubírat financování vědy v Česku. Přestože jsem vystudovala biochemii a věnovala se jí celý svůj doktorát, přesedlala jsem nyní na více biologický obor. Působím v současné době v laboratořích molekulární biologie a buněčné biologie na Medical Research Council na University College v Londýně. Mým hlavním oborem je v současné době virologie. Pracuji v neuvěřitelně interaktivním mezinárodním prostředí, plném nadšení a brilantních nápadů. Většinou se zde scházejí lidé z různých vědeckých oborů a tím se mi otevírají nové dveře pro diskusi a vzájemnou spolupráci. Více než v Česku se tu mluví o vědě a více se tu diskutuje a prezentuje. Tento naprosto jednoduchý fakt dostatečně stimuluje moje pracovní nadšení a rozvíjí moje znalosti. Teď mám ale strach, a nebudu asi jediná, že možná s novou reformou padne i dobrý výzkum doma, na Akademii věd. A já se, až přijde čas, nebudu mít kam vrátit. Pak mi zřejmě nezbude nic jiného, než jít za prací tam, kde mi ji nabídnou. Kvido Stříšovský Vědecký pracovník v Londýně Podmínky pro vědeckou práci jsou v Británii jednoznačně lepší než v Česku. Britská vědecká komunita je výrazně větší než česká. Je zde mnohem otevřenější a tvrdší mezinárodní konkurence. Financování vědy ze strany státu, firem, charity i soukromých dárců je ve Velké Británii mnohem štědřejší. V neposlední řadě britští vědci mají širší možnost uplatnění: Od akademického výzkumu na univerzitách přes množství výzkumných ústavů (typu Akademie věd) až ke skutečnému a kvalitnímu aplikovanému výzkumu u velkých farmaceutických společností i u řady menších biotechnologických firem. Pokud je mi známo, v Česku je firemní biotechnologický výzkum a vývoj zanedbatelný. Skoro by se dalo říci, že prakticky neexistuje. Proto se chci vrátit do Česka spíše z osobních důvodů. Věřím, že situace se v české vědě bude zlepšovat jen tehdy, pokud se vědci se zkušenostmi ze špičkových světových pracovišť budou vracet. Dělat co nejlepší vědu doma a vychovávat další generaci. K tomu je ale nutné vytvořit systémové podmínky s dlouhodobou perspektivou vývoje. Demotivoval mě nedávný vládní návrh reformy financování vědy.