Své místo v dějinách poznávání Měsíce má díky zdejším výzkumníkům také Kutná Hora

29.8.2009, Kutnohorský deník, MARTIN VANĚK Pokračování úspěšné spolupráce s NASA znemožnil ústavu nástup normalizace. Rozhovor s Jaroslavem Benadou, členem badatelského týmu, který v Kutné Hoře analyzoval měsíční vzorky. Kutná Hora/ Držet v ruce kousek Měsíce byl pro Jaroslava Benadu, člena výzkumného týmu, který v Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře analyzoval měsíční vzorky z amerických expedic Apollo 11 a 12, zcela mimořádný a nepopsatelný pocit. * Jak se měsíční vzorky do Kutné Hory vůbec dostaly? V Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře byla menší radiochemická skupina, která se zabývala aplikacemi jaderných metod v geologii. Jednou z metod byla neutronová aktivační analýza a v té době její začínající nedestruktivní, instrumentální varianta. (Zjednodušeně řečeno se jedná o radioanalytickou metodu velmi přesného určování složení vzorku bez toho, že by docházelo k jeho poškození. Pozn.redakce) Spolupracovali jsme na rozvoji metody s oddělením jaderné spektrometrie Ústavu jaderného výzkumu a na počátku roku 1969 jsme měli zpracován soubor ověřených metodik k rutinním nedestruktivním analýzám. Zároveň zde byla chuť poměřit se se světem. Byl proto zpracován společný projekt, který byl podán do NASA. Projekt byl v NASA přijat a to znamenalo, že jsme se v dohledné době dočkali měsíčního vzorku. Nakonec jsme přes velvyslanectví USA obdrželi tři jednogramové vzorky (ze dvou expedic, jeden z Apollo 11 a dva z Apollo 12). Došlo zde k menšímu zdržení, protože bylo nutné počkat až jeden gram dostane darem Sovětský svaz. Dříve inženýr Vobecký na velvyslanectví pro vzorky jít nesměl. * Čím bylo vaše pracoviště v Kutné Hoře výjimečné? Zpracovával v tehdejším Československu vzorky ještě někdo jiný? Naše pracoviště nebylo kdovíjak výjimečné. Byli jsme taková pružná skupina a tak jsme zachytili novou metodu analýzy hned v jejích počátcích a prosadili jsme se i na světové úrovni. V Československu byl náš tým jediný, kdo vzorky z expedic Apollo zpracovával. * Kdo na zpracování vzorků v Kutné Hoře pracoval? Analytický tým tvořilo šest osob : Ing. Miloslav Vobecký a RNDr. Jaroslav Frána z ÚJV Řež, Ing. Jaroslav Kuncíř, Ing. Zdeněk Řanda a Ing. Jaroslav Benada z ÚNS Kutná Hora a RNDr. J. Bauer z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Se vzorky se pracovalo na pracovištích v Řeži a Kutné Hoře a některé vyseparované minerály se dostaly do Prahy na mikrosondu. * Jak probíhaly výzkumy a jaké byly vaše výsledky i ve srovnání se zahraničními laboratořemi? Výzkum vzorků probíhal na pohled poklidně, jako by šlo o běžné pozemské materiály. Vnitřní napětí však bylo velké. Nejen že nás zajímalo jaké budou výsledky, ale chtěli jsme dostat výsledky správné ( tj. neudělat v procesu analýzy žádnou i sebemenší chybičku) a co nejpřesnější. Po celou dobu našeho výzkumu jsme však nebyli ve spojení s ostatními týmy ve světě, které průběžně mezi sebou konzultovaly předběžné výsledky - museli jsme se spoléhat pouze sami na sebe a to nebyl právě pocit, který by snižoval určitou všudypřítomnou nejistotu. Na vzorcích z misí Apollo pracoval ještě jeden Čechoslovák přímo v Houstonu, geochemik RNDr. Petr Jakeš (s tím jménem si užil). Ten nám později vyprávěl jak vnímal naše snažení. „O průběhu prací v Československu nebyly v Houstonu žádné informace a tak byla i určitá obava, jaký bude či nebude československý příspěvek k výzkumu. Těsně před určeným termínem výsledky přišly a ze mne spadly veškeré obavy a nastoupila euforie, protože výsledky byly vynikající kvality. Připnul jsem si československou vlajku a přijímal gratulace, které nyní předávám.“ V odborné literatuře vyšlo též statistické hodnocení výsledků jednotlivých analytických laboratoří zúčastněných na výzkumu měsíčních vzorků. Do tohoto hodnocení jsme se bohužel nedostali, protože autoři asi byli netrpěliví a naše výsledky došly pro ně příliš pozdě. Byla to škoda, protože po připojení a vyhodnocení našich výsledků bychom získali mezi cca třiceti ve světě velice známými laboratořemi vynikající druhé místo. Právě správnost a přesnost našich výsledků vybudila euforii a hrdost Petra Jakeše. * Byla o tom, že se zde pracuje se vzorky z Měsíce vůbec informována veřejnost? Žádná informační akce se nekonala, ale i tak se zpráva po Kutné Hoře rozšířila a lidé měli zájem a četné dotazy. Na vzorky se přišlo podívat mnoho pracovníků Ústavu nerostných surovin. Pro veřejnost se žádná seance nekonala. Nato, proč tomu tak bylo, je vcelku jednoduchá odpověď. Do doby úspěšného přistání a návratu Apolla 11 měl stále prioritu Sovětský svaz (první živý tvor ve vesmíru, první kosmonaut a tak dále) a náhle byl jeho program předhoněn. Proto dělat úspěchu USA jakoukoliv reklamu nebylo pro „bolševika“ přijatelné. * Jaký ohlas měla vaše práce v odborných kruzích v Československu a jaký v zahraničí? Výše řečené o dobrých výsledcích mělo téměř okamžitou odezvu v zájmu americké strany na pokračování spolupráce na vzorcích z dalších připravovaných expedic Apollo. Již normalizovaná československá strana (presidium Československé akademie věd) však zájem neměla. Zapůjčené vzorky jsme vrátili. Ani o naší případné účasti na analýzách vzorků ze sovětské automatické sondy Luna 16 se nejednalo. Vedoucí našeho týmu inženýr Vobecký byl z pracoviště Ústavu jaderného výzkumu Řež vyhozen. Toto ani nelze nazvat ohlasy v Československu, protože to se již projevoval velice ponurý a dusivý duch doby. Otom, že „bolševik“ nepřál rozvoji znalostí a špičkových technologií, svědčí i příběh z pracoviště, kde se první monokrystaly germania pro detektory gama záření vyrobily. Dnes veřejnost ani neví, že jsme před rokem 1968 patřili mezi světové špičky v základním výzkumu polovodičů. Po okupaci Československa v roce 1968 zůstal vedoucí pracoviště profesor Tauc v zahraničí a ty, kdo z jeho pracoviště zůstali, čekaly horší podmínky a celou oblast výzkumu čekal ústup ze slávy. Hovořím o zdánlivě vzdálené oblasti výzkumu, která však s instrumentální aktivační analýzou souvisí velice úzce, protože první vzorky germaniových detektorů připravil Z. Trousil z týmu profesora Tauce. * Jaký to byl pocit držet poprvé v ruce kousek Měsíce? Byl to pocit velice zvláštní a zcela mimořádný, který neumím slovy vyjádřit. Vždyť lidé se dívali na Měsíc již mnoho tisíců let. První kalendáře byly měsíční. Měsíc měl své místo v božských pantheonech mnoha národů (většinou v rodu ženském). Měsíc byl stále nedosažitelný a náhle člověk je na měsíci a já mám v ruce malý kousek horniny z Měsíce a budu se účastnit jeho analýzy -neskutečný pocit. * Jak se na tuto svou životní etapu díváte s odstupem let? Nemohu stále pochopit, že jsem měl to úžasné štěstí účastnit se na tak výjimečném projektu. Aco se pocitů týče, je to hlavně hrdost na dosažené výsledky, které byly dosaženy, navíc v podmínkách jakéhosi informačního osamocení našeho týmu. S odstupem let si stále více uvědomuji, že pro to, aby se naše republika ve světě prosadila, je nutné rozvíjet základní i aplikovaný výzkum, protože znalostní technologie docházejí ve světové soutěži náležitého ocenění. A jemi trochu smutno, když vidím, že dnes většinou vše rozhoduje okamžitý zisk peněz a to často na úkor rozvoje znalostních technologií. Foto popis| Jaroslav Benada. Kompletní znění rozhovoru naleznete na internetové adrese: www.kutnohorsky.denik.cz/kh_benada. Foto autor| Foto: Deník/ Jan Šmok