Jste zde
Hlava rodiny v pasti práce a domova
20.8.2009, Adam Suchý, Sedmička Společnost na muže tlačí, aby byli živiteli rodiny. Zároveň by se měli věnovat i ženě, dětem a domácnosti. Mnozí to nestíhají. Muži vyráželi na lov, aby zajišťovali a živili rodinu, zatímco ženy udržovaly oheň, sbíraly plody a vařily. V každé debatě na téma rozdělení mužských a ženských rolí se dříve či později objeví stejné argumenty. Jenže historické údaje pro vysvětlení tolik omílaného a stereotypního obrazu muže živitele nestačí. V době kamenné měly vůdčí roli ženy jako zachovatelky rodu. Podle mnohých autorů vyvrací mýtus o tradiční rodině, kde ženě náleží především role matky, i moderní historie. Ve skutečnosti podle nich i během průmyslové revoluce pracovala celá rodina. Peníze a bydlení V současné České republice však mají lidé jasno. Socioložka Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky uvádí, že role živitele je pro muže klíčová a tak ji vnímá i většina společnosti. Ačkoli v Česku ženy obvykle také chodí do práce, je jejich plat menší než životního partnera. A navíc, nejde jen o to, mít zaměstnání. „V českém prostředí je to především bydlení, které má na starosti hlavně muž. Pokud muž obstará byt či dům pro rodinu, má to pro něj stejnou váhu jako čas strávený s dětmi nebo dobře placená profesionální práce,“ říká Dudová. To vysvětluje i klasické hádky, které obvykle zesílí v období ženiny mateřské dovolené. „Co po mně ještě chceš? Chodím do práce, vydělávám a včera jsem ještě v kuchyni vyměnil žárovku!“ křičí muž. Ovšem i kvůli pravidelným mediálním masážím někde ve skrytu duše ví, že to nestačí. Často jej pronásledují pocity viny a pochybnosti, že není dobrým otcem a manželem. Uvědomuje si, že v práci tráví většinu času a dětem se nevěnuje, jak by chtěl. Když navíc přes to všechno nedokáže vydělat dost peněz, je to pro něj naprostá katastrofa. Hospodářská krize strach ze selhání ještě posiluje. Očekávání společnosti totiž kvůli ní stoupají. Podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění si před osmi lety sedmnáct procent dotázaných myslelo, že by se o rozpočet domácnosti měl starat muž. Nyní to předpokládá plná čtvrtina lidí. V době ekonomických otřesů společnost po mužích o to víc chce, aby se rázně chopili kormidla a vyvedli národ z finanční temnoty. Vyšší nároky je ale budou zároveň ještě více dostávat pod tlak. Někteří odborníci si naopak myslí, že právě současná krize může vnímání tradičních rolí změnit. Když podle nich muži dostanou výpověď a ženy zůstanou v práci, přeberou také roli živitele rodiny. To je však pro většinu manželů nepředstavitelná situace, která pro ně znamená, že už nejsou tím správným chlapem. V České republice sice existují otcové, kteří jako svou hlavní odpovědnost nevidí přinést co nejvyšší výplatu. A zůstávají třeba na rodičovské dovolené místo ženy. Je jich však menšina. Výkon, výkon, výkon Západní společnost je totiž zaměřená na výkon. Mít šťastné manželství a velkou rodinu dnes nepředstavuje nic, co by běžní lidé výjimečně oceňovali. Muži se ani nemůžou předhánět v tom, kdo ulovil většího mamuta, a své síly si nepoměřují klackem a svalnatými pažemi. Jejich výkladní skříní je peněženka a to, co všechno si za svůj výdělek mohou pořídit. Workoholismus tak mnozí považují za přednost a ne za politováníhodnou nemoc, kterou by měli léčit. To vychází i z výsledků sociologického průzkumu. „Většina dotázaných mužů sice chápe sama sebe jako živitele, ale při hlubším zkoumání se ukazuje, že rodina ve skutečnosti závisí na příjmu obou manželů. Přestože tedy rodinu neživí sami, vnímají její materiální zabezpečení jako svou největší otcovskou zodpovědnost,“ všímá si Dudová. Zároveň ale upozorňuje na to, že případný rozvod situaci prudce mění. „Muži předpokládají, že matka bude potřeby dětí také platit. A alimenty vnímají skutečně jen jako příspěvek,“ říká Dudová. Z toho vyplývá, že role živitele je pro muže především způsob, jak si zvednout jinak křehké sebevědomí. Celý text vyšel v časopise Moje psychologie. V něm se můžete dočíst například i o ženách, které se dobrovolně rozhodly nemít děti nebo jak zvládnout jubilea v práci.