Rada pro výzkum, vývoj a inovace – sluha politiků a lobbistů?

Rada vznikla v relativně „dávných dobách“, pod jménem „Rada vlády České republiky pro vědeckou činnost a vývoj technologií“ byla zřízena jako poradní orgán vlády zákonem č. 300/1992 Sb., o státní podpoře výzkumu a vývoje. Jejím úkolem od počátku bylo, zjednodušeně řečeno, vyjadřovat se k návrhům zákonů a dalších předpisů vztahujících se k vědecké činnosti a vývoji technologií, které jsou předkládány vládě, „mít dozor“ nad Grantovou agenturou a vypracovávat pro vládu návrh rozdělení finančních prostředků na podporu výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu. Třetí ze zmíněných kompetencí se ukázala jako klíčová – žádná z dalších rad vlády tuto pravomoc nemá (viz http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/default.htm). Kritérii pro členství v Radě se zákon příliš podrobně nezabýval. Stanovoval pouze, že Rada má patnáct členů, z nichž nadpoloviční většina musí být jmenována z pracovníků zabývajících se vědeckou činností nebo vývojem technologií. Samotná procedura jmenování členů i jejich výběr byl zcela v rukou vlády. Radě nebyl zpočátku přisuzován nijak velký politický a mocenský význam. Důkazem je mimo jiné fakt, že jejím prvním předsedou byl jmenován relativně neznámý lokální pražský politik, vědecký pracovník tehdejšího Ústavu fyziky pevných látek ČSAV (a pozdější primátor Prahy) Jan Koukal. Prestiž Rady ovšem postupně rostla. Po odchodu Jana Koukala do funkce pražského primátora byl na místo předsedy Rady jmenován již člen vlády, ministr bez portfeje Igor Němec. Novela zákona (Zákon 1/1995 Sb.) změnila název na „Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj“ a zároveň kodifikovala, že napříště už její předseda musí být členem vlády. Zatím však byla Rada stále považována za relativně nevýznamný orgán, jejímž předsedou se po volbách 1996 stal opět ministr bez portfeje Pavel Bratinka. Po kolapsu Klausovy vlády a jmenování úřednické vlády dočasného premiéra Tošovského se předsedou Rady stal ministr školství Jan Sokol. Po předčasných volbách se status Rady zvýšil. Jejím předsedou byl jmenován místopředseda vlády Mertlík, kterého posléze vystřídal další místopředseda vlády Rychetský. Klíčovým pro posílení vlivu Rady bylo přijetí nového zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, který Radě přiznal další pravomoci. Podle zákona se významně posílila pozice Rady při vyjednávání o návrhu rozdělení veřejných peněz. Rada nejprve zašle správcům rozpočtových kapitol (tedy ministerstvům, Akademii a Grantové agentuře ČR) strukturu návrhu rozdělení výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj. Ti podle ní zpracují konkrétní návrhy rozdělení výdajů ze státního rozpočtu a projednají ji s Radou v dohodovacím řízení. Výsledný návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj předloží vládě Rada. Rada získala ještě další nové pravomoci, mimo jiné navrhovat dlouhodobé směry a proporce rozvoje výzkumu a vývoje v České republice. Stojí za povšimnutí, že z nového zákona naopak zmizela podmínka, že většinu členů Rady musí tvořit pracovníci, kteří se zabývají výzkumem nebo vývojem. Místo toho se objevilo ustanovení, že jsou jmenováni z řad zástupců poskytovatelů finančních prostředků na výzkum, představitelů institucí zabývajících se výzkumem a vývojem a představitelů odborné veřejnosti, které navrhují fyzické osoby zabývající se výzkumem a vývojem. Napříště už zákon nezakazoval, aby byl členem Rady jmenován člověk s členstvím v orgánech Grantové agentury, ale naopak Grantovou agenturu přímo jmenoval jako jednu z institucí „zabývajících se výzkumem a vývojem“. Se vzrůstající mocí Rady a zvětšujícím se objemem peněz na výzkum a vývoj, na něž měla Rada zásadní vliv, se zvětšoval i zájem politiků o ni. Již to dávno nebyl poradní orgán tvořený převážně vědci a výzkumníky, ale významný institucionální hráč s důležitou rolí při vyjednávání o rozdělení stále větších částek z veřejných prostředků. Od této chvíle už stáli v jejím čele jen politici z nejvýše postavených. V dobách sociálnědemokratických premiérů byli předsedy postupně místopředsedové vlády Mareš, Jahn a Havel. Vstup České republiky do Evropské unie a podíl Rady na rozhodování o rozdělení desítek miliard z evropských fondů přidal Radě na atraktivitě ještě více. Po volbách v roce 2006 už ji řídil sám předseda vlády Mirek Topolánek. Složení Rady je v současné situaci již naprosto v rukou samotných politiků. Posuďte sami: předsedu jmenuje vláda na návrh předsedy vlády. Od roku 2006 předseda vlády navrhuje vládě ke schválení sám sebe a členové vlády ho do této funkce bez problémů schvalují. Členové Rady jsou posléze jmenováni na základě návrhu předsedy Rady (v praxi předsedy vlády) a schvaluje je opět vláda. Členové Rady přitom nemusejí být ve své většině nutně pracovníci vědy a výzkumu. Naopak, mohou to být představitelé odborné veřejnosti (kdo to je?), které navrhují fyzické osoby (?!) zabývající se výzkumem a vývojem (?). To znamená, že Rada může být prakticky složena jakkoliv. Přesněji řečeno, Rada může být složena tak, aby schválila návrhy, které by za normálních okolností nemohly být ve věcné diskusi obhájeny. Takových rozhodnutí udělala Rada v poslední době hned několik, včetně zavedení nesmyslné a stále se měnící Metodiky hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, pověstného „kafemlejnku“, nebo návrhu na faktickou likvidaci Akademie věd. Události posledních několika let naznačují, že přesně k tomu je Rada momentálně určena – udělat za politiky rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky a dát jim možnost vyhnout se zdůvodňování smysluplnosti takových rozhodnutí. To my ne, to nám doporučuje Rada... Fórum Věda žije! forum@vedazije.cz