Akademie věd slouží více než dvě stě let české společnosti: KČSN – ČAVU – ČSAV – AV ČR

Myšlenka akademie věd navazuje na antické kořeny a má v evropské kultuře své místo od renesanční doby. V 80. letech 18. století začala v Praze pracovat jako veřejná instituce Královská česká společnost nauk (KČSN), jejíž zakládající členové (slavista Josef Dobrovský, astronom Antonín Strnad, matematik Jan Tesánek a další) se hlásili k myšlenkám osvícenství. Pod vlivem Františka Palackého se později postavila (podobně jako Národní muzeum) do služeb vlasteneckého programu. V letech 1861–1863 přišel významný fyziolog Jan Evangelista Purkyně s projektem české Akademie jako moderní vědecké instituce a rovněž i pod jeho vlivem došlo v r. 1891 k založení České akademie věd a umění (ČAVU). U jejího zrodu stál jako její mecenáš a první předseda stavitel Josef Hlávka. ČAVU představovala společně s univerzitami v Praze a v Brně nejvýznamnější české vědecké instituce až do roku 1945. V období první republiky byla doplněna soustava českých vědeckých pracovišť i o některé další státní ústavy (Orientální ústav, Slovanský ústav a další) a vědecké společnosti (Masarykova akademie práce aj.). Po 2. světové válce byla všeobecně pociťována potřeba vybudovat moderní a efektivní soustavu vědeckých pracovišť, které se soustředí na velkorysý výzkum; z těchto důvodů vzniklo např. ve Francii Comité National de la recherche scientifique (1945) či v Německu Max-Planck-Gesellschaft (1948). U nás r. 1952 zahájila činnost Československá akademie věd (ČSAV), do níž se soustředila značná část dosavadního výzkumu. Její efektivitu sice podvazoval vnucený sovětský model, ale nebyla zasažena tak tvrdými stalinskými deformacemi jako vysoké školství. Mohla proto nabídnout azyl i řadě osobností, které musely odejít z univerzit, jako byl např. literární vědec Václav Černý nebo filosof Jan Patočka. Když byl v roce 1958 z vysoké školy vyhozen chemik Otto Wichterle, postavila mu ČSAV nový ústav. Ředitelem ústavu ČSAV byl i fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský, když v r. 1959 obdržel Nobelovu cenu. ČSAV byla úzce spjata s reformním procesem šedesátých let, Otto Wichterle a další její pracovníci stáli i v pozadí politického manifestu Dva tisíce slov. Komunistický režim se za to ČSAV pomstil v období normalizace, kdy byla vystavena řadě represivních tlaků. Po listopadu 1989 prošla ČSAV rozsáhlou transformací, počet jejích pracovníků se redukoval o 50 % a bylo zrušeno 22 pracovišť. Akademie věd České republiky (AV ČR), která na konci r. 1992 vznikla na místě ČSAV, dnes představuje moderní soustavu 54 vysoce výkonných vědeckých ústavů, které se zaměřují na vědecký výzkum v širokém spektru, od věd o kosmu a Zemi přes chemické, biologické a lékařské obory až k společenským vědám a humanitním oborům. V jejích ústavech pracuje 4 350 výzkumných pracovníků (ti představují 58 % všech zaměstnanců), jejichž činnost zajišťuje knihovna přístupná i studentům a široké veřejnosti a několik dalších servisních útvarů. Ačkoli v AV ČR pracuje jen 12,5 % českých výzkumných pracovníků, produkuje tato instituce podle různých ukazatelů 34–42 % všech českých vědeckých výsledků. Z AV ČR rovněž pochází třetina českých patentů. V ústavech AV ČR se školí nejméně 1 000 magisterských diplomantů a 2 000 doktorandů. Pracovníci AV ČR odpřednášejí ročně přes 70 000 hodin na vysokých školách. Fórum Věda žije! kontakt: forum@vedazije.cz; www.vedazije.cz