13. 1. 2010: Fórum Věda žije! v poslanecké sněmovně

Zástupci Fóra Věda žije! představili cíle a postoje svého občanského sdružení členům Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky během jeho 37. schůze 13. ledna 2010.                                                      

Za občanské sdružení Fórum Věda žije! se dostavili Zdeněk Kameník, Martin Krummholz, Marek Piliarik a Tereza Stöckelová. V úvodním slovu ozřejmil předseda o. s. Fórum Věda žije! Martin Krummholz členům Výboru smysl existence a poslání tohoto sdružení:

„Fórum Věda žije! je občanským sdružením, jehož posláním je iniciovat a podporovat komunikaci mezi vědeckou obcí, vládními a nevládními organizacemi a veřejností, podněcovat otevřenou diskuzi o vědní politice, koncepci a reformě vědy a výzkumu v ČR a popularizovat výsledky vědecké a výzkumné práce. Členy občanského sdružení Fórum Věda žije! jsou vesměs mladí vědci a vědkyně. Naše loňské aktivity byly reakcí na překotný a nečekaný vývoj událostí v oblasti vědní politiky tohoto státu. Až do léta 2009 se o vědní politiku a vědní koncepci většina z nás nezajímala; soustředili jsme se na vlastní zajímavou vědeckou práci, která nás naplňuje a kterou jsme si rozhodně nezvolili pro peníze. Domnívali jsme se, že nad koncepční vědní politikou této země bdí zodpovědní a erudovaní specialisté. V tom jsme se ovšem těžce zklamali. Pádem Topolánkovy vlády byla dosud téměř nic netušící odborné veřejnosti odhalena finální podoba „reformy VaV“, jejíž důsledky mají postupně (a zdálo se, že neodvolatelně) vstupovat v platnost.

Důsledky RVVI vypracované reformy VaV mohou být dle našeho názoru fatálními nejen pro budoucnost kvalitní vědy a výzkumu v ČR, ale budou mít i přímý dopad na celkovou vzdělanost budoucích generací obyvatel této země. Jsme velmi zklamáni natolik nepříznivými signály. V dané situaci se totiž pro většinu z nás ČR nezdá být zemí perspektivní pro naši odbornou i osobní budoucnost.

Od konce června 2009 jsme se kromě našich protestních aktivit snažili bedlivě zmapovat celou situaci, pochopit její genezi a příčiny. Zdůrazňujeme, že nevznášíme jakékoliv finanční požadavky, ale že nám jde o koncepční vědní politiku, respektive o koncepční reformu VaV. Současný stav nazíráme takto:

Stávající situaci zbytečně vyhrocují četná nedorozumění.

Základním problémem je nedostatečná komunikace a komunikativnost jednotlivých aktérů.

Původních cílů reformy VaV (s nimiž nelze nesouhlasit) nebylo dosaženo.

Zodpovědnost za současnou situaci nese především RVVI, jejíž stávající složení, nejasný statut poradního či správního orgánu a způsob komunikace pokládáme za nanejvýš neakceptovatelné.

Systém hodnocení VaV, vypracovaný RVVI je špatný a nepřijatelný. Na tom se ostatně shodlo velké množství oponentů i s některými členy RVVI. Ve své stávající podobě tento "systém" deformuje výsledky vědecké práce, namísto excelence podporuje průměrnost, podprůměrnost a pseudovýsledky. Takovéto hodnocení je navíc zcela demotivující.

Řešení dané situace nebude jednoduché. Nejprve je nezbytným odstranit příčiny současného stavu: RVVI (její složení, způsob fungování), hodnotící systém (pozastavení jeho platnosti, novelizace zákona 130). Zároveň je třeba pracovat na skutečně koncepční vědní politice ČR. Tu nelze vytvářet netransparentně a bez účasti dotčených subjektů a bez přihlédnutí k názorům odborné veřejnosti, jak se tomu dělo dosud. Občanské sdružení Fórum Věda žije! nicméně pevně doufá, že k těmto nezbytným krokům bude nalezen dostatek politické vůle. V opačném případě budou naše generace zodpovědné za rozvrat kvalitního a fungujícího systému vědy a výzkumu, který je ovšem dobré a žádoucí dále zdokonalovat. RVVI připravené a připravované kroky k tomuto cíli dle našeho názoru rozhodně nevedou.“

Následně vystoupil Marek Piliarik s krátkou prezentací pod názvem „Co je to věda a co je to Věda žije!”. V úvodu této prezentace se věnoval vymezení pojmů základní výzkum, aplikovaný výzkum, vývoj a inovace. Zmínil obtížnou souměřitelnost oblastí výzkumu a vývoje, které nepochybně spadají do kategorie vědeckého bádání a jako takové vyžadují původnost dosažených výsledků v mezinárodním měřítku, což pro průmyslové inovace není nezbytností.

Dále se věnoval popisu finančních zdrojů VaVaI a souvisejících výstupů. Mimo jiné uvedl, že výzkum a vývoj financovaný z veřejných zdrojů by měl vytvářet primárně veřejné výstupy, které jsou vždy dohledatelné, kontrolovatelné a (zejména v případě publikační činnosti) původní a velmi kompetitivní. Na druhou stranu vývoj (případně inovace) financovaný ze soukromých zdrojů veřejné výstupy zpravidla nevytváří a jeho úspěšnost lze hodnotit spíše v kategorii soukromého blaha (private good). Ve stávajícím systému hodnocení VaVaI jsou však patrné snahy tyto výsledky směšovat a hodnotit jednotně, což je příčinou jednoho z prvních konfliktů rozporuplného hodnocení vědeckých výsledků.

Marek Piliarik upozornil na skutečnost, jak významná část akademické veřejnosti je se současnou metodikou hodnocení nespokojena. Jako příklad uvedl seznam signatářů „petice za odpovědnou reformu”, kterou podepsala celá řada renomovaných odborníku z předních vědeckých institucí, které lze nepochybně považovat za excelenci české vědy. Z toho vyplývá, že metodika svým stávajícím nastavením pravděpodobně velkou většinu výzkumných organizací nepoškozuje, je ale krajně nevýhodná pro excelentní vědecké pracovníky. Upřednostňuje totiž spíše kvantitu před kvalitou a její přímá vazba na financování vědy má přímou souvislost s podporou generování pseudovýsledků místo reálného vědeckého bádání.

Zodpovědnost za tento nezdar nese především Rada pro výzkum vývoj a inovace. Pokud má tato Rada fungovat jako skutečně odborný poradní orgán vlády, bylo by na místě, kdyby byla obsazena odborníky, úspěšnými vědci, manažery vědy, případně popularizátory, kteří svou kvalifikaci aktivně prokázali v odborném vědeckém životě a jsou schopni tvořit interface mezi vědci a politiky. Že tomu tak není, je dokladem fatálního selhání.

V závěru své promluvy Marek Piliarik vytkl jako prioritu oddělit rutinní databázové hodnocení vědeckých výsledků od hodnocení, které je přímo vázáno na financování VaV. Zdůraznil klíčový úkol: Vytvoření nové Rady pro výzkum, vývoj a inovace, a to na principech transparentního jmenování, kvalifikovanosti kandidátů, komunikativnosti s vědeckou obcí a politickou reprezentací a reálné zodpovědnosti za svá rozhodnutí a usnesení.