Čtyři otázky pro ministryni Langšádlovou k chystané novele zákona 341/2005 Sb. o veřejných výzkumných institucích

Fórum Věda žije! položilo ministryni pro vědu Heleně Langšádlové čtyři otázky týkající se chystané novely zákona o veřejných výzkumných institucích.

Příprava novely

Zákon je připravován netransparentním způsobem: o vědcích, ale bez vědců. Novela neprošla ani standardním mezirezortním připomínkovým řízením. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že do jeho přípravy nebyla zapojena vládní Rada pro vědu, výzkum a inovace (RVVI), která je v této oblasti klíčovým poradním orgánem. Akademie věd byla na poslední chvíli konfrontována s prakticky hotovým návrhem a doposud jej nestihla řádně projednat. Zástupci veřejných výzkumných institucí – tedy ústavů AV a rezortních výzkumných ústavů – pak nebyli konzultování vůbec. Novela by přitom měnila směřování vědeckých organizací na dlouhá léta dopředu a ve spěchu vzniklé nedostatky tedy mohou mít dalekosáhlé důsledky. Argumentace časovým tlakem neobstojí. Současný zákon platí více než šestnáct let, několik měsíců zdržení zde nic neohrožuje. Aktualizované Programové prohlášení vlády z 1. března 2023 dokonce předpokládá pouze otevření diskuse o této otázce a žádnou časovou nouzi či horizont nezmiňuje. 

Otázká č. 1: Proč není novela řádně projednána s odbornou veřejností a následně předložena standardním způsobem?

Účel novely

Novela nepřináší žádné nové mechanismy, kterými by umožnily kvalitu či efektivitu výzkumu hodnotit, směrovat či zvyšovat. Těmito otázkami se totiž zákon vůbec nezabývá. Novela pouze přenáší rozhodovací pravomoci na zřizovatele, a aniž by to jakkoliv vysvětlovala předpokládá, že ten bude mít k řízení výzkumné organizace lepší nástroje. Konkrétně Akademie věd zahrnuje přitom více než 50, dnes vysoce autonomně působících ústavů . Pro centralizaci jejich řízení nemají orgány AV kapacity. V případě resortních ústavů pak platí, že na řadě ministerstev je agenda vědy dlouhodobě poddimenzovaná a věnují se jí jen jednotky zaměstnanců. 

Otázká č. 2: Jak přesně by novela přispěla k efektivnějšímu, kvalitnějšímu a společensky více relevantnímu výzkumu ve srovnání se současným stavem?

Kvalita výzkumu na veřejných výzkumných institucích

Hodnocení národní Metodikou 17+ nepřináší žádnou podporu tvrzením, podle kterých by bylo možné negativně hodnotit resortní výzkum jako celek. Ze 17 rezortních veřejných výzkumných institucí jich bylo v posledním roce hned 8 hodnocených nejvyšší známkou A – vynikající. Dalších 6 pak obdrželo známku B – velmi dobrá. Více než 80 % rezortních v.v.i. má tedy dvě nejvyšší známky (to je vyšší podíl než v segmentu vysokých škol, přičemž v případě Akademie věd jsou známkou A či B hodnoceny všechny ústavy).    

Otázká č. 3: O jaké podklady či analýzy se opírá tvrzení o nízké efektivitě, kvalitě či relevanci rezortního výzkumu?

Svoboda vědeckého bádání

Svoboda vědeckého bádání je zaručena v Listině základních práv a svobod, přičemž autonomie výzkumných institucí je i podle českých orgánů její nezbytnou podmínkou. Tehdejší vláda v roce 2017 ve svém stanovisku k velmi podobným návrhům změn zákona konstatovala, že „Omezení pravomocí rady instituce volené výzkumnými pracovníky může být v rozporu s principy akademických svobod a akademické samosprávy u veřejné výzkumné organizace, která provádí v souladu se svojí zřizovací listinou základní výzkum.“ Ústavní soud v nálezu z roku 2008 týkající se zřízení ÚSTR říká následující: „Jelikož vědecké bádání je pojmově spojeno s kategorií svobody (viz čl. 15 odst. 2 Listiny), jsou všechny zákonem zřizované vědecké instituce budovány na principu autonomie, samostatnosti a oddělenosti od státní moci.“ V případě rezortních institucí by tento princip novela narušila především tím, že by zřizovateli umožňovala přímo rušit či slučovat v.v.i. nebo odvolávat jejího ředitele. K potřebě posilování autonomie výzkumných organizací se Česko zavázalo také v Bonnské deklaraci o svobodě vědeckého výzkumu z roku 2020. Veřejně deklarované cíle novely však směřují přímo proti těmto principům a nijak se netají snahou autonomii pracovišť oslabit, přičemž není zdůvodněno, jak by tento krok měl zvýšit kvalitu prováděného výzkumu. Vzhledem k nestandardnímu způsobu předložení pak ústavnost nemohla posoudit ani Legislativní rada vlády.

Otázká č. 4: Jaké jsou záruky, že novela neomezí ústavně zaručenou svobodu vědeckého bádání?